Po dlouhých lapáliích a málem i hádkách jsme se nakonec shodli.. Pojedeme 23.června do Řecka, přesněji řečeno na Thassos.. To jest na nejseverněji  položený řecký ostrov, ležící v Egejském moři a přezdívaný "Zelený smaragd", díky hustému zalesnění. Ostrůvek s přibližně 15 tisíci obyvateli a obvodem pouhých sto kilometrů. Mimochodem, kolem ostrova vede jen jedna jediná silnice.

Naše cesta tedy započala na pražském ruzyňském letišti. I to pro nás, málem burany, byl maličko oříšek, ale zvládli jsme to :) Cesta letadlem netrvala ani dvě hodinky a přišlo mi, že jsme ji vlastně díky palubnímu občerstvení celou projedli..odpoledne nás přivítalo letiště v Kavale, a přivítalo nás znamenitě, prostřednictvím jakéhosi drsně se tvářícího vojáčka se samopalem. Nedělám si srandu, byli jsme trošku zaskočení, až později nám bylo řečeno, že ono letiště je napůl vojenské ( a při odletu jsem si dokonce všimla "dole zaparkovaných stíhaček" ). Záhy se nás ujal, na první pohled, bodrý delegát Jirka a naložil nás do autobusu a posléze na trajekt. Celá cesta do hotelu proběhla v nedočkavosti a nadšení, doslova jsme číhali na každý okamžik, kdy bude skrze dřeviny vidět moře.. "Jooo móře" ...

Hned po příjezdu do hotelu (v letovisku Skala Rachoni) na nás čekala první z mnoha ukázek pohostinosti a dobroty místních lidí. Majitelka hotelu byla stará paní, která nás přivítala polibkem na obě tváře, milým úsměvem a vlastně jsme si všichni mohli připadat jako vnoučata, popřípadě děti téhle roztomilé babičky....

První naše kroky po ubytování vedly do taverny, kde jsme měli každý den večeřet.. Zamířili jsme tam s velkou zvědavostí a neméně velkým hladem, když bylo obojí ukojeno, vydali jsme se na první průzkum okolí a jak jinak než po pláži.. Zanedlouho jsme zjistili, spíš nám tedy bylo řečeno, že pláže tvoří 3 čtvrtiny obvodu ostrova. To by bylo, abychom si nenašli tu svou :) První den jsme si chtěli užít moře dosyta a tak jsme jej, s výjimkou siesty, strávili na pláži. Druhý den byl ve znamení "výletu" do nedalekého Skala Prinos, kde jsme měli v úmyslu poobědvat (také jsme tak učinili, v malé místní taverně, která, jak jsme později zjistili, měla svou "kuchyni" v garáži a chudák číšník musel běhat přes silnici sem a tam, protože právě ta silnice dělila garáž od stolků .. ) a rozhlédnout se po případných suvenýrech. No jo, my holky jsme zkrátka chtěly utrácet. Cesta to byla příjemná, necelé tři kilometry po pláži, stihli jsme se i vykoupat :)

Třetího dne nás čekal výlet na lodi, ráno pro nás přijel náš delegát ( přijel, ano, ale čím, nás bylo pět, s ním šest a on přijel malinkatým autíčkem ve stylu peugeot 106 ).. Dovezl nás do proslulého turistického města zvaného Limenaria a my jsme se nalodili na "naši loď", na Agios Sostis.. S námi také pár dalších českých rodin, několik slovenských a také rodinka německá. Celá plavba byla jedním slovem úžasná, představte si koupání na těch nejhezčích plážích, na které lidská noha nevkročí jinak, než právě z lodi.. Ano, tak to je přesně ono. Také pro nás turisty připravila posádka jakýsi rybolov, a kdo nic nechytí,ten prý nejí.. Ba ne, tak horké to nebylo, nemohlo být, on totiž nikdo nic nechytil :) Během plavby jsme dokonce našli mezi posádkou krajana, tedy asi napůl,narodil se v Čechách, toto zjištění vyplynulo po našem sborovém překvapení nad namořníkovou plynnou češtinou.. tento námořník, je velice zajímavý člověk, řekla bych. Povídal nám o tom, že od rána je na lodi a večer, přibližně do jedné hodiny ranní musí být v taverně, jejímž je majitelem...Když jsme se ho ptali, kdy má tu pověstnou siestu, s úsměvem odvětil: " Já vždycky říkám, že siestu si můžou dovolit bohatý" ..Na závěr plavby se naše udatná posádka, ne celá samozřejmě, kapitán zůstal u kormidla, převlékla za piráty. Jasně, je to jenom atrakce pro turisty, jenže tihle lidé jsou tak milí, že byste jim bezmála věřili, že tohle udělali jen a jen pro vás a nikdy už to pro nikoho jiného opakovat nebudou.Tolik do všeho dávají energie a upřímné radosti..

Po příjemné plavbě na lodi, kde nás chladil větřík byl výlet autobusem jako ledová sprcha, tedy ne ledová, spíše vařící. Chytli jsme neobvykle teplý termín, i delegáti nám potrdili,že takhle horko tu touhle dobou bývá jen málokdy. Autobus byl klimatizovaný, ale pomalu to přestávalo být znát a i díky tomu jsem si alespoň já osobně nevychutnala vše tak, jak by tomu bylo za jiných okolností. A co bylo možno vychutnávat? Například ženský klášter Svatého Archangela, kde jsme dostali směšné oblečky, abychom těch 24 jeptišek, a zřejmě i Pánaboha, nepohoršovali. Muži museli mít dlouhé kalhoty a ženy sukně a zakrytá ramena... S politováním musím zhodnotit,že to je asi největší zajímavost celého kláštera. Samozřejmě, je tam také k vidění úlomek z hřebu, jímž byl na kříž přibit Ježíš Kristus, ale nějak to nezapůsobilo. Ani svatá voda,která dle slov paní průvodkyně vyvěrá pod klášterem a je zdarma rozdávana v plastových lahvičkách... Ale pojďme dále, třeba ke starověkým vykopávkám v Alyki. Zajímavé, jsou zde k vidění základy chrámů a zbytky sloupů, ovšem nejspíše k tomu chyběl nejaký fundovanější výklad... Ve vesničce Panagia jsme se dozvěděli rozdíly mezi naším a řeckým křesťanstvím a také zvyky a tradice.. Věděli jste například, že v Řecku vybírá jméno dítěti kmotr? Ano, je to tak, a chudák ten chlapec,který dostal nedávno do vínku jméno Metaxa. Kmotr asi den předtím něco slavil :) Když už jsme u toho, v Řecku je takřka minimální rozvodovost (říkala jsem si, že bych se tam po studiích odstěhovala, ale jako právník bych se asi neuživila, nerozvádí se, nekradou... :) ) Dále jsme navštívili lisovnu olivového oleje, jistě že jsme také nakoupili, a pak se má člověk vejít do těch 20 kilo, že? :) Tradá na koupání na Golden Beach, konečně místo, kde nejsou mořští ježci, hurá :) Naposledy jsme se zastavili v hlavním měste ostrova v Thassosu, ten bývá také nazýván Limenas a můžeme zde vidět zbytky starověké agory a také nahoře na vršku Odeon, dokonce rekonstruovaný (i když opět v rozpadu). Příležitostně se v něm i hraje, naposledy to byl Mackbeth :) A víte co? Nechávají tam osvětlení a židle a podobné věci, dokážete si představit, že by to někdo udělal u nás? Za pár minut by bylo vybíleno... A jeden tip, v Limenasu mají v podniku Dodone, teda alespoň myslím, že se tak jmenuje, nejlepší zmrzlinu na celém ostrově ;)

Pár následujících dnů proběhlo ve znamení odpočinku, lenošení a celkového útlumu, výlety nás vyčerpaly.. :) A tak se program skládal výhradně z jídla, koupání, opalování a jiných podobně nenáročných aktivit.. Jenže už jsme se začínali trošku nudit a tak v pravý čas přišel den, kdy jsme měli objednané auto. Pan delegát říkal, že auto přiveze zřízenec. Buď došlo k informačnímu šumu, nebo nám záměrně podal nepřesnou informaci, ale bylo to úplně jinak. Zřízenec sice v určený čas přijel, ale doslova našeho živitele, hlavu rodiny odvlekl s sebou a neznámo kam. Takřka beze slova. Domysleli jsme se proto, že pro auto se terpve jede: Vskutku, táta se asi po 40 minutách objevil i s autem, ale se špatným, zaplatili jsme si velké pohodlné auto a máme opět malé. To jsou problémy větší rodiny :) Zkuste se narvat dozadu dva plus dítě v autosedačce. Půjde to, ovšem, ale je to sakra nepohodlné, to musím říci.. Přesto jsme si to náležitě užili, koupání na zapomenuté plážičce, utrácení v Limenasu (sledovali jsme tu "naši loď" , plula okolo.. :) ) Naši chlapci -táta a malý bráška už byli přece jen z toho horka trochu unavení a tak jsme dále nepokračovali, zase až po večeři. A tentokrát jsme se vydali na opačnou stranu, do Limenasu. Tam jsme chtěli hlavně navštívit onen jmenovaný Odeon, na jehož prohlídku nebylo v tom horku dne našeho autobusového výletu ani pomyšlení. Jenže jak se k němu dostat, po delším hledání jsme našli..ano našli jsme ukazatel.. A ukázal nám přibližný směr, vážně jen přibližný, protože jít přesně podle něj, skončíme nejspiš někde v moři.. Bylo to trochu dobrodružné, ale nakonec jsme se nahoru vyškrábali a užívali si tu nádheru, výhled na město a všudypřítomná mračna komárů :)

To už bylo pondělí, a my ve čtvrtek odlétali domů, poslední dny jsme si vychutnával moře a sluníčka co to šlo.. a najednou byl čtvrtek, den odjezdu, vážně se nám nechtělo a vymýšleli sebenesmyslnější důvody proč zůstat, leč bezúspěšně..Museli jsme pobalit suvenýry a mušle a tradá domů.. A jakoby nám Thassos chtěl naznačit, že o nic nepřijdeme, začalo se asi hodinu před odletem zatahovat nebe mračny a myslím, že jsme bouřce uletěli právě včas.. Co naplat, dostihla nás v Čechách.

Na závěr pár poznámek a postřehů: Maminka chtěla mermomocí obrázek s typickými modrobílými domečky, a jak jsme se tak probírali stohy obrázků, více či méně vyhovujících, narazili jsme na dva, které už doma máme. Nu ovšem, na tom není nic zvláštního, můžete si to myslet. Jenže my jsme nikdy nebyli v Řecku a zmiňované obrázky máme z Itálie.. Ano ano, univerzální komerční kýče pro turisty, škoda...

Víte vůbec, jakým jazykem byste se na Thasosu domluvili? Jistěže řecky, pochopitelně. Angličtina se také nabízí, tou se domluvíte skoro všude, takže budiž (i když výslovnost mají někteří Řekové horší než moje maminka,která se učí půl roku a zoufale jí to nejde). Hádali byste němčinu? Já ne, ale i německy se většinou domluvíte,Thasos je totiž vyhledávaným cílem německých turistů,přesto je jich tam však méně než českých. Češi prý tento poklad egejského moře objevili jako první (turisticky pochopitelně) a s krajanem se tam potkáte téměř na každém rohu. Škoda jen, že česky se nedomluvíte. I když, nutno říci, že Řekové ve své neutuchající přátelskosti (a nebo velké touze po tučných ziscích) občas nějaké to české slovíčko vytasí, třeba roztomilé "achoj".

Tak takové je Řecko... :)

Jen tak pro upřesnění, možná se Vám zdá, že jste tenhle článek již četli kdysi na jiném blogu.. Ano, je to možné, patřím k těm chronickým začátečníkům a tak založím blog, pak na něj namám čas, po čase jej smažu a zas za půl roku to zkouším znova.. :) Ale tenhle snad již vydrží.

Vaše Syrael

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky cestovani

Zpět na hlavní stranu blogu